DokolakoL - uzavřeno

Pulau Banyak, česky mnoho ostrovů, je souostroví u jižního pobřeží Acehu. Jednou týdně vyplouvá ze Singkilu poloprázdný státní trajekt k ostrovu Balai, cesta trvá cca 4 hodiny. Pravděpodobně díky častým zemětřesením na Banyak dorazí jen hrstka cizinců. Při posledním zemětřesení se ostrov Balai celý naklonil a jedno pobřeží kleslo o 75 cm do moře, zatímco druhé stouplo. Zdá se, že místní to berou dost sportovně, odnesly to hlavně palmy.

Příjezd do tohoto tropického ráje byl velmi příjemný. Místní jakoby nás vůbec nevnímali a na hotelu se nám dostalo vřelého přijetí v podobě rybího kari a kutlochu za kilo. Další den jsme se vydali sehnat transport na některý z okolních neobydlených ostrovů, což už zas tak příjemné nebylo. V jednání s rybáři jsme neuspěli a s cenu, kterou nám navrhli, jsme nemohli souhlasit. Zvolili jsme alternativu v podobě sousedního ostrůvku Panjang, na který jsme vyrazili loďostopem. Při koupačce na molu jsme tak dlouho halekali na kolem projíždějící kanoe, až nás jeden dědula vzal těch asi 500 metrů.

Zklamání nastalo hned po příjezdu. Pláže, které z dálky lákaly zlatým pískem a palmami, byly pokryty vyplavenými odpadky. Vnitrozemí bylo zaplaveno poloslanou vodou a tento mokřad skýtal zázemí nejen vodnímu ptactvu, ale také milionům moskytů. Po dlouhém hledání jsme rozbili stan na hromadě písku mezi úzkou pláží a mokřadem. Ale to nejhorší mělo teprve přijít.

Po krátké koupačce jsme dali večeři a zalezli do stanu, když muchničky vystřídali moskyti. Vzduch byl dusný, bez jediného poryvu větru. Moře bylo klidné a pomalu přicházel příliv, který zde není nijak výrazný. Když padla tma, sledovali jsme přes moskytiéru hejna moskytů, poletujících v kuželu světla čelovky. Kolik z nich je asi malarických? Do zapařeného stanu pronikl lehký vánek, listy palem zašuměly a nám začalo být trochu úzko.

Neuběhlo ani pět minut a přihnala se pravá tropická bouře, obří kapky bušily do tropika stanu a vítr cloumal hliníkovou konstrukcí. S mořem před námi a mokřadem v zádech nám tuhla krev v žilách. Déšť proměnil, do té chvíle udusaný, písek v kaši. Kolíky stanu přestaly kolíkovat a začaly spíš plavat. Někdo musel ven.

Metrové bambusy jsem zarážel hluboko do bahna a ve snaze znovu napnout tropiko, jsem přes rameno sledoval příliv a stoupající hladinu mokřadu, jak se plnil přívaly deště. Myslím, že Myš si uvnitř dělala jasno v náboženském přesvědčení. Když to vypadalo, že stan je ok, pobíhal jsem jako ve špatném snu od moře k mokřadu a kontroloval hladiny.

Bouře ustala, stan to taky ustál a vybavení zůstalo v suchu. Moře naštěstí zůstalo klidné a mokřad vodu zadržel. Mokrý, zmrzlý a obalený pískem jsem zalezl do spacáku. V noci nás vzbudily občasné přeháňky, ale už jen zahradního rázu.

A co z teho plyne děcka. Modrá laguna je strašná hovadina a už se na ni nikdy nebudu dívat, přísahám! Tož se mějte rádi a zas někdy, čau!

Nova videa naleznete zde a zde.